pondělí 1. srpna 2011

Dortík z lásky

Peťa nemusí mít narozeniny, svátek, nemusíme mít ani výročí, aby mohl dostat dárek. V sobotu odpoledne pracoval, tak jsem mu mezitím upekla dort se spoustou srdíček :)

Potřeby na těsto:
- 4 vejce
- 80g hladké mouky
- 80g mletých ořechů
- 80g cukru krystal

Potřeby na krém:
- 1/4 litru mléka
- 75g moučkového cukru
- 1 sáčky vanilkového pudinku
- 125g másla (Zlaté Hané) - o pokojové teplotě, ne chladné
- 1 lžíce hladké mouky
- 2 lžíce rumu

Další potřeby:
- marcipán
- cukrářské piškoty

Nejdříve si připravíme základ krému - mléko nalijeme do hrnce, přidáme cukr a zahříváme, pak přidáme mouku a pudink a mícháme do husté kaše, poté sejmeme z ohně a dáme vychladit.

 Mezitím uděláme těsto - do vyšší mísy dáme cukr s vejci a mixujeme několik minut, než máme hustší krém, hodně to nabude na objemu. Pak opatrně vmícháme mouku a ořechy a těsto vlijeme do vymazané a vysypané formy.

 Troubu předehřejeme na 190°C a těsto pečeme asi 10 minut, než zezlátne, pak dáme vychladit.

Vrátíme se zpět ke krému. V míse rozmixujeme máslo s rumem, pak přidáváme po částech vychladlou pudinkovou hmotu a mixujeme, aby se nám části spojily.

Piškotový korpus rozřízneme napůl - já si pomáhám nití. Spodní vrstvu namažeme polovinou krému, přiklopíme a zbylý krém namažeme na vrchní vrstvu a na boky.

Na tento dort je potřeba asi 200g marcipánu, kupuji bílý (respektive krémový) v albertu 100g za 39,90,-.
3/4 marcipánu obarvíme potravinářskými barvami - dělám to tak, že si vytvořím z marcipánu kouli, doprostřed udělám prstem důlek, na který nakapu pár kapek vody, přisypu potravinářské barvivo, rozmažu kuličky barviva do vody a pak celou kouli hnětu v ruce, dokud se důkladně neobarví. Ruce jsou pak hodně barevné a samozřejmě barví, tak pozor, na co chytáte :)
Pak si z obarveného těsta vyválíme kulatý plát (podsypáváme moučkovým cukrem) a otiskneme do plátu formu, ve které jsme dort pekli, a příborovým nožem pak tvar vyřežeme. Plát položíme na dort a jemně přetřeme vodou (já to přehnala, proto je ten dort tak lesklý), ze zbylého barevného i bílého marcipánu vyválíme pláty a vykrajovátky vykrojíme srdíčka nebo jiné tvary. Můžeme je na sebe lepit, zase pomocí trochy vody. Pak tvary položíme na dort, díky potření vodou krásně drží.

A teď už zbývá jen rozříznout potravinářské piškoty napůl a přilepit je k boku dortu - díky krému, kterým jsme dort přetřeli, drží a nepadají.
Šup do lednice vychladit, pak už jen přeji dobrou chuť :)

To nejlepší letní osvěžení


Sice to venku vypadá spíš na podzim, i tak si ale ráda a často dopřávám tohoto osvěžení...cena není nijak závratná, příprava je rychlá, chuť mňamózní a osvěžení je zaručeno:)

Potřeby:
- kus vodního melounu - já dávám tak jednu osminku
- kus žlutého (cukrového) melounu - také tak jednu osminku nebo polovinu, podle toho, kolik je zrovna v lednici:)
- 2 nektarinky

Nektarinky zbavíme pecky a nakrájíme na kostičky, dužinu melounů odkrojíme od slupek a rovněž zpracujeme na kostičky. Smícháme, dáme na chvíli do lednice a pak už jen konzumujeme...

Možná by to chtělo zkusit i v kombinaci se skleničkou sody a kapkou alkoholu, nejdříve vycucat brčkem tekutinu (melouny sodu s alkoholem osladí) a pak zbytek vyjíst :)

Čokoládové muffinky


Slíbila jsem Peťovi, že mu upečeu nějakou sladkost, ať má na snídani. No jo, ale co? Pořád točím bábovku s bublaninou...tak jsem šla zase pro formu na bábovku, ale ve špajzu na mě doslova spadly košíčky na muffiny, které se v tu chvíli staly jasným cílem:) a teď rychle recept...na netu jsem nějaký našla, lehce jsem si ho upravila a vrhla se na pečení. Mňam, to byla dobrota.

Potřeby (vznikne 20 středních muffinů):
- půlku kostky másla (= 125g) - já dávám Zlatou Hanou
- 1 hrnek cukru
- 2 hrnky polohrubé mouky
- 3/4 hrnku mléka (cca)
- 2 žloutky
- půl sáčku prášku do pečiva
- 2 lžíce medu
- půl tabulky čokolády na vaření (= 50g)
- trochu neslazeného kakaa na obarvení
- forma na muffiny nebo cukrářské košíčky (čtyřicet kusů)

Utřeme máslo s medem a cukrem do hustého krému, pak přidáme žloutky a všechny sypké přísady a dobře promícháme. Pak vlijeme mléko a na závěr vsypeme čokoládu rozlámanou na kousíčky, pořádně zamícháme. Pokud máme formu na muffiny, tak ji vymažeme olejem, pokud máme košíčky, nachystáme si jich čtyřicet a rozdělíme je do dvojic = budem jich mít dvacet. Dva košíčky jsou proto, aby se muffiny nerozjely a držely tvar.
Těsto pak plníme pomocí dvou lžiček zhruba do 2/3 výšky, muffinky nám během pečení přibydou. Dáme do trouby předehřáté na 180°C asi na 20-25 minut. Necháme vychladnout a můžeme si pochutnávat:)

pondělí 11. července 2011

Chorvatsko 2011

Tak jsme se na poslední chvíli rozhodli jet letos na dovču do Chorvatska...vyjeli jsme v neděli ráno, naloženi spacáky a vším možným pro případ nouze, protože jsme neměli zajištěné ubytování. A směr? Přes Slovensko a Maďarsko do Rijeky. Nakonec jsme zakotvili jen na hodinu v Opatiji, městečku vedle Rijeky.


Moc nám to tam jako chorvatské letovisko nepřipadlo, spousta hotelů a skoro žádné kamenité pláže, jen samý beton, tak jsme se po procházce po městě vydali dále. Jeli jsme po pobřeží, kde nás čekaly nádherné výhledy na moře, skály i na chorvatské ostrovy. Zastavili jsme se v zálivu Plomin Luka.


A pak jsme dojeli do cíle - do Fažany, městečka nedaleko Puly, kde nás přivítal krásný západ slunce a my hned věděli, že jsme si vybrali dobře...

Tak nějak jsme počítali s tím, že budeme spát v kempu v autě, ale dost jsme pak byli vyjevení zaprvé nad přemrštěnými cenami za noc a hlavně tedy nad hygienou ve sprchách, z čeho mi ještě teď stojí chlupy po celém těle, fuj. Možná jsou jiné kempy na tom lépe, každopádně do tohohle už bych nevlezla. Tak jsme spali v autě před kempem do pondělí, ráno jsme se pak vydali hledat ubytování v apartmánu, protože v autě bychom to týden nevydrželi...a nakonec s mou lámanou angličtino-němčinou jsme našli krásný apartmánek s klimatizací za trošku více peněz než v tom hnusném kempu, ale nelitovali jsme.
Největší místní "atrakcí" je určitě národní park na ostrovech Brijuni, kam z Fažany vyjíždí každé dvě hodiny loď. Na ostrově Veli Brijuni je safari, je tam i nějaká zřícenina tvrze, my jsme tam nakonec nejeli. Cena za celý výlet (loď a safari) je 210 kun za osobu a musíte se objednat 1-2 dny předem. Všude u přístavu postávají chlapíci, mají za sebou velké cedule s mapkou a fotkami z Brijuni a ukecávají všechny kolemjdoucí, ať s nimi jedou na ostrov. Nabízejí také výlet pouze lodí kolem ostrovů, ale cenu nevím. Jsou někdy opravdu otravní, často mluví i česky, stejně jako místní prodejci zmrzliny, na ně prostě mluvte česky :)



Samozřejmě probíhalo zmrzlinování, zmrzka dobrá, i když italská je prostě italská a na tu žádná nemá ;-)

A také samosebou koupání v moři. Jsou tu krásné pláže s menšími kameny, v moři nejsou žádní ježci, nejsou tu ani skoro žádné vlny. V okolí najdete i pláže s velkými kameny, nejsou tu ty hnusné betonové plochy (jsou jen jako molo). Chodili jsme kolem moře na procházky, nádhera...






 
No a pak ty západy slunce...prostě romantika jako blázen :)





Na pláži jsme našli jen pár značně ošuntělých mušliček, které byly škaredé prý proto, že musely plout až z Itálie, jak říkal Peťa :) Semtam jsme viděli nějakého kraba, jednoho mi Peťa vylovil i s ulitou:
A samozřejmě, všude rostly olivy. A taky fíkovníky. V zahradách kvetla levandule a rododendronů tu bylo taky jako hub po dešti. A snad u každého domku rostlo hroznové víno...



Ve čtvrtek jsme si udělali výlet do Puly. No, kdybychom věděli, kolik bude stát autobus, tak jedeme radši autem. Bus nás stál 15 kun za osobu, to je nějakých 53 Kč, přitom cesta netrvala ani 15 minut. A parkování v Pule bylo všude za 4 kuny za hodinu, takže příště raději autem. A musím ještě zdůraznit to, že jízdní řády jsou na zastávkách jen ojediněle, takže jsme vůbec nevěděli, kdy nám to pojede zpět. Naštěstí jsme po cestě potkali autobusové nádraží, tak jsme se k němu pak vrátili a počkali na bus. A to byla taky historka, čekali jsme tam zbytečně hodinu, chytli jsme se nějakých slečen, které s námi jely ráno busem, ptala jsem se jich, jestli jedou do Fažany, jojo jedou. A bus že má zpoždění. Po hodinovém zpoždění slečny prchly někam pryč, tak jsem se byla poptat na informacích, jak dlouho ještě bude zpoždění. Žádné nebylo, seděly jsme na špatné zastávce:) naštěstí jel z té správné zastávky bus hned, co jsme tam přišli, málem nám ujel...
V Pule je určitě nejzajímavější a nejznámější Arena, obdoba římského Colossea. Dva dny před naší návštěvou tam koncertoval Seal (vědět to dřív, tak to zařídím), takže se stavba ještě uklízela a na celou arénu nebyl zrovna historický pohled (plastovo-hliníková sedadla, atd.). Vstupné bylo 40 kun, pro studenty 20 kun.  V Pule najdete i spoustu římských památek, několik oblouků nebo třeba pozůstatky divadla. Trochu nás mrzelo to, že se nikdo třeba o to divadlo nestará, lidé si tam můžou chodit, jak chtějí a kudy chtějí, navíc se tam schází místní mládež a zachování historie je očividně nezajímá. Ale i tak tam bylo pěkně.
A tak tady je pár fotek z Puly:







No a v sobotu ráno jsme vyklidili apartmán a frčeli směr Poreč. Po cestě se nám trocha zadrhlo auto, tekla voda z chladiče a my se báli, abychom dojeli, ale naštěstí to Tranzitek vydržel. V Poreči jsme se prošli a taky si dali oběd, měla jsem těstoviny s plody moře, ty škeble už nikdy více :)








Tak a už jen cesta domů. Častokrát jsme kvůli doplňování vody do chladiče zastavovali, stavěli jsme i v horách před tunelem Učka...



No a u Rijeky jsme se z dálky rozloučili s mořem a dál cestovali jen obrovským vedrem domů...a po cestě se u každého teploměru modlili, aby to kleslo. No, kleslo to až v Maďarsku, celé Chorvatsko bylo 34°C a více...