Moc nám to tam jako chorvatské letovisko nepřipadlo, spousta hotelů a skoro žádné kamenité pláže, jen samý beton, tak jsme se po procházce po městě vydali dále. Jeli jsme po pobřeží, kde nás čekaly nádherné výhledy na moře, skály i na chorvatské ostrovy. Zastavili jsme se v zálivu Plomin Luka.
A pak jsme dojeli do cíle - do Fažany, městečka nedaleko Puly, kde nás přivítal krásný západ slunce a my hned věděli, že jsme si vybrali dobře...
Tak nějak jsme počítali s tím, že budeme spát v kempu v autě, ale dost jsme pak byli vyjevení zaprvé nad přemrštěnými cenami za noc a hlavně tedy nad hygienou ve sprchách, z čeho mi ještě teď stojí chlupy po celém těle, fuj. Možná jsou jiné kempy na tom lépe, každopádně do tohohle už bych nevlezla. Tak jsme spali v autě před kempem do pondělí, ráno jsme se pak vydali hledat ubytování v apartmánu, protože v autě bychom to týden nevydrželi...a nakonec s mou lámanou angličtino-němčinou jsme našli krásný apartmánek s klimatizací za trošku více peněz než v tom hnusném kempu, ale nelitovali jsme.
Největší místní "atrakcí" je určitě národní park na ostrovech Brijuni, kam z Fažany vyjíždí každé dvě hodiny loď. Na ostrově Veli Brijuni je safari, je tam i nějaká zřícenina tvrze, my jsme tam nakonec nejeli. Cena za celý výlet (loď a safari) je 210 kun za osobu a musíte se objednat 1-2 dny předem. Všude u přístavu postávají chlapíci, mají za sebou velké cedule s mapkou a fotkami z Brijuni a ukecávají všechny kolemjdoucí, ať s nimi jedou na ostrov. Nabízejí také výlet pouze lodí kolem ostrovů, ale cenu nevím. Jsou někdy opravdu otravní, často mluví i česky, stejně jako místní prodejci zmrzliny, na ně prostě mluvte česky :)
Samozřejmě probíhalo zmrzlinování, zmrzka dobrá, i když italská je prostě italská a na tu žádná nemá ;-)
A také samosebou koupání v moři. Jsou tu krásné pláže s menšími kameny, v moři nejsou žádní ježci, nejsou tu ani skoro žádné vlny. V okolí najdete i pláže s velkými kameny, nejsou tu ty hnusné betonové plochy (jsou jen jako molo). Chodili jsme kolem moře na procházky, nádhera...
No a pak ty západy slunce...prostě romantika jako blázen :)
Ve čtvrtek jsme si udělali výlet do Puly. No, kdybychom věděli, kolik bude stát autobus, tak jedeme radši autem. Bus nás stál 15 kun za osobu, to je nějakých 53 Kč, přitom cesta netrvala ani 15 minut. A parkování v Pule bylo všude za 4 kuny za hodinu, takže příště raději autem. A musím ještě zdůraznit to, že jízdní řády jsou na zastávkách jen ojediněle, takže jsme vůbec nevěděli, kdy nám to pojede zpět. Naštěstí jsme po cestě potkali autobusové nádraží, tak jsme se k němu pak vrátili a počkali na bus. A to byla taky historka, čekali jsme tam zbytečně hodinu, chytli jsme se nějakých slečen, které s námi jely ráno busem, ptala jsem se jich, jestli jedou do Fažany, jojo jedou. A bus že má zpoždění. Po hodinovém zpoždění slečny prchly někam pryč, tak jsem se byla poptat na informacích, jak dlouho ještě bude zpoždění. Žádné nebylo, seděly jsme na špatné zastávce:) naštěstí jel z té správné zastávky bus hned, co jsme tam přišli, málem nám ujel...
V Pule je určitě nejzajímavější a nejznámější Arena, obdoba římského Colossea. Dva dny před naší návštěvou tam koncertoval Seal (vědět to dřív, tak to zařídím), takže se stavba ještě uklízela a na celou arénu nebyl zrovna historický pohled (plastovo-hliníková sedadla, atd.). Vstupné bylo 40 kun, pro studenty 20 kun. V Pule najdete i spoustu římských památek, několik oblouků nebo třeba pozůstatky divadla. Trochu nás mrzelo to, že se nikdo třeba o to divadlo nestará, lidé si tam můžou chodit, jak chtějí a kudy chtějí, navíc se tam schází místní mládež a zachování historie je očividně nezajímá. Ale i tak tam bylo pěkně.
A tak tady je pár fotek z Puly:
No a v sobotu ráno jsme vyklidili apartmán a frčeli směr Poreč. Po cestě se nám trocha zadrhlo auto, tekla voda z chladiče a my se báli, abychom dojeli, ale naštěstí to Tranzitek vydržel. V Poreči jsme se prošli a taky si dali oběd, měla jsem těstoviny s plody moře, ty škeble už nikdy více :)
Tak a už jen cesta domů. Častokrát jsme kvůli doplňování vody do chladiče zastavovali, stavěli jsme i v horách před tunelem Učka...
No a u Rijeky jsme se z dálky rozloučili s mořem a dál cestovali jen obrovským vedrem domů...a po cestě se u každého teploměru modlili, aby to kleslo. No, kleslo to až v Maďarsku, celé Chorvatsko bylo 34°C a více...
